Velký lov

Pravidla honu

Dovolujeme si vznešeného čtenáře seznámit s tradicí kratochvíle společného lovu který se zve hon. Ta je pouze osobám vznešeným určena a účast na ní, nebo dokonce její pořádání je věcí mimořádné prestiže.

Kdo se císařského honu účastniti smí

Na místě lovců se smí účastnit pouze šlechtic od úrovně rytíře nebo jemu odpovídající protějšku dle zvyku jiných národů. Nižší stav se smí účastnit pouze jako ozbrojený honec. Kmány není vhodné bráti ani jako honce, protože jejích chování by mohlo panstvo pohoršovat. Výjimku mohou tvořit zvláště vybraní hosté jmenování císařskou kanceláří nebo císařským vrchním lovčím.
Pro účast je třeba obdržeti pozvánku od Císaře nebo jeho kanceláře. Každý pozvaný host si sebou smí vzít jako doprovod odpovídající počet honců. Chce-li navrhnou účast dalšího lovce, musí obeznámit císařskou kancelář.

Výzbroj a způsob lovu

Pro jednotlivé druhy zvěře je určen i typ možné výzbroje. Povolenými zbraněmi jsou:

  • Lovecké kopí
  • Tesák
  • Dýka
  • Luk
  • Kuše

Ostatní chladné zbraně jsou pro lov zakázány. Moderní palné zbraně jako arkebuzy a muškety, jsou pro lov zvěře víc jak nevhodné, ba přímo buranské a tedy přísně zakázané.

Začátek lovu

Lov je zahájen vždy slavnostním nastoupením všech účastníků v čele je císař se svou družinou nebo jeho zástupce naproti němu stojí vrchní císařský lovčí se svou družinou. Po pravé ruce císaře stojí lovci seřazení dle urozenosti a váženosti po levé ruce naproti svým pánům honci.
Zahájení řídí vrchní lovčí, ten nejprve představí všechny důležité účastníky a následně sdělí panstvu, která zvěř bude lovena, oznámí rozložení lečí včetně způsobu lovu a připomene pravidla honu.

Konec lovu

Po slovení všech připravených lečí je uspořádán výřad a slavnostní zakončení. Rozestavění panstva je stejné jako při zahájení. Součástí je i slavnostní vyhlášení hrdinných skutků. Ty může na vyzvání vrchního lovčího přednést každý lovec, pokud na ně lovčí zapomněl.

Vyhlašován je:

  • Král lovu – za nejcennější trofej
  • Rytíř lovu – za chrabrý čin

Způsoby lovu

Panská leč
Leč je obdelníkového tvaru po dleších stranách jsou rozmístěna zradidla a pomocní honci tak aby tudy zvěř nemohla prchat a byla obracena zpět. Na obouch kratších stranaách jsou rozmístěny lovci v pravidelných rozestupech ve dvou řadách. Vzdálenost mezi by měla být o polovinu delší než kolik průměrný lovec hodí oštěpem. Za druhou řadou lovců jsou umístění honci kteří hlukem zamezují prchnutí zvěře mimo leč. Ti se smí na zvěř obořit pouze v případě kdy již se neobrátila a prchá ven z leče či je ohrožuje přímo na životě. Obě rozestavení postupují od kraje leče směrem do středu, kde se lovci setkají.

Lov Gryfa

Kdo hon na gryfa pořádati smí
Gryf neboli gryfon je zvíře velmi vznešené. Dravci, ke kterým gryf patří jsou obecně zvířata důstojná s chrabrými povahovými rysy a velkou obratností, jak v letu tak v lovu či boji. Pro své vynikající schopnosti jsou, od malých ale hbitých sokolu přes majestátné orly po chrabré gryfy, odedávna společníky lovců a bojovníků. Lapat, lovit či chovat dravce jen šlechtici patřičného titulu vždy náleží. Lov a chov gryfů je výsadou svrchované hlavy území. V císařství je odedávna toto právo vyhrazeno pouze a přímo císaři. (V případě regentství a podobně, přechází právo na držitele koruny).
Gryf je loven většinou za účelem odchytu pro další chov. Pouze v případě ohrožení takzvanými divými kusy, které plení dobytek či dokonce ohrožují životy či majetek panstva, jsou loveny usmrcením. Ale i v tomto případě je zachována většina úcty a tím pádem i loveckých zvyků.

Jak gryfa loviti
Gryf je sice zvíře udatné ale zároveň plaché. Nutno jej tedy lovit na tichý způsob bez hlasité nadháňky a použití loveckých psů.
Hlavním císařským lovčím je vymezena leč, kde bude gryf loven. Ten tak učiní na základě pozorování svých lovčí, kteří musí dobře terén znát a být tak dobře obeznámeni s výskytem loveného dravce.
Lovci jsou uspořádání do skupin, kde v každé vždy musí být alespoň dva šlechtici hodností rytíře a větší. V skupině by neměly být méně jak tři osoby, protože již za takového počtu je gryfa ulovit velmi obtížné. Družiny se rozestaví po obvodu leče a po loveckém signálu tiše postupují. Směr není organizován obdobně jako u ostatních lovů z důvodu toho, že gryfové žijí v horských oblastech, kde se nelze pravidelně pohybovat. Přes to je vhodné, aby se jednotlivé družiny nepřidávaly k sobě a netvořily na delší dobu větší společnosti.
Ke gryfovi je nejlepší se přiblížit v době poté, co skolil svou kořist a hoduje. V tomto čase je méně pozorný a alespoň nakrátko připoután k zemi. Kdo první gryfa spatří, dá ostatním v družině tiché znamení, ti mu odpoví také znamením a tím i ostatní upozorní, že byl vzácný dravec spatřen. Družina pozorného lovce má do chvíle než dravec místo opustí, výsostné právo před ostatními lovci gryfa chytit či skolit. Následně družina dravce obklíčí a připraví se na výchozí pozice pro tiché přiblížení. V těchto pozicích vymezí pomocí připravených vlajek kruh výsostného práva lovu. Nikdo s ostatních družin se nesmí přiblížit k objevenému dravci blíž jak padesát sáhů. Pokud dravec upláchne, družina výsadu právo ztrácí a hon pokračuje dále. V době po vydání znamení smí být lovena ostatní zvěř či jiný gryfon, ale v částech odlehlých, to jest nejméně 50 koňských délek, aby po dobu výsadního práva lovu nebyl dravec vyplašen.
Lov gryfona za účelem usmrcení se provádí pomocí oštěpů, luků s šípy, kuší, kopím a dovolen je tesák pro záraz nebo osobní obranu. Lov za účelem odchytu se provádí pomocí sítí připevněné na dlouhém provaze. Lovec vrhne síť tak, aby se dravec do ni zapletl, a snaží se pomocí ní a připevněného provazu udržet gryfa na místě. Nutno vznešeného čtenáře upozornit, že většinou je nutné k úspěšnému odchytu sítí více. Jednu či dvě často i mladý gryf po chvíli zpřetrhá a upláchne. Poté, co se dravec zmožen zápasem unaví a zklidní, je možné je svázat a umístit do připravené klece vhodní k přepravě.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License